Den otevřených dveří je pro školu velká věc. Připraví se program, učitelé zůstanou déle, nachystají se učebny, někdo upeče buchty. Cílem je ukázat rodičům, jaká škola doopravdy je.
Jenže než rodič na den otevřených dveří přijde, musí se nejdřív rozhodnout, že přijde. A to rozhodnutí padá jinde, než si škola myslí. Padá na webu. Často několik týdnů předem, večer, na mobilu.
A pokud web rodiče nepřesvědčí, na den otevřených dveří prostě nedorazí. Ne proto, že by škola byla špatná. Ale proto, že mu to web nedal jako důvod.
Den otevřených dveří začíná na webu, ne ve škole
Představte si rodiče, který vybírá školu pro dítě. Má v okolí tři, čtyři možnosti. Nemůže obejít všechny — nemá čas a hlavně nechce. Tak udělá to, co dnes dělá každý: otevře jejich weby a vybere si, kam vůbec stojí za to jít.
Den otevřených dveří není první kontakt se školou. Je to druhý. První proběhl na webu — a rozhodl o tom, jestli ten druhý vůbec nastane.
Školy tohle většinou neberou v potaz. Na web dají datum a čas dne otevřených dveří, případně krátkou pozvánku, a tím to považují za vyřízené. Informace tam je. Ale informace „kdy“ rodiče nepřesvědčí. Přesvědčí ho „proč“ — proč by měl přijít zrovna k vám, když má na výběr.
Co rodič na webu hledá, než se rozhodne přijít
Rodič nepotřebuje vědět, že den otevřených dveří je 15. ledna od 9 do 12. To si najde za vteřinu. Potřebuje vědět něco jiného, a na to web obvykle neodpovídá:
- Čím je tahle škola jiná než ty ostatní v okolí? Když to web neřekne, rodič nemá důvod dát vám přednost před bližší školou.
- Jak to u vás reálně vypadá a chodí? Ne budova zvenku a logo. Fotky tříd, dětí při práci, akcí. Něco, podle čeho si rodič dokáže představit, kam dítě půjde.
- Jak se u vás přistupuje k dětem? Pár vět o tom, jak učíte a na čem si zakládáte, řekne víc než seznam kroužků.
- Co ho na dni otevřených dveří čeká? Když ví, co uvidí a zažije, je mnohem pravděpodobnější, že přijde. Neznámo odrazuje.
Tohle nejsou věci navíc. Tohle je to, co mění „mají tam den otevřených dveří“ na „tam se chci jít podívat“.
Web, který zve, vs. web, který jen informuje
Většina školních webů informuje. Pár jich zve. Rozdíl je v tom, jestli web mluví jazykem školy, nebo jazykem rodiče.
Web, který informuje, říká: Den otevřených dveří se koná 15. 1. od 9:00. Vchod hlavním vchodem. Těšíme se na vaši návštěvu.
Web, který zve, říká totéž, ale přidá důvod a obraz: ukáže, co rodič uvidí, koho potká, co si dítě bude moct vyzkoušet, proč to stojí za to. Pořád stručně — rodič nečte dlouhé texty. Ale dá mu to, co potřebuje k rozhodnutí, ne jen k zapsání data do kalendáře.
Ten rozdíl nestojí na grafice. Stojí na tom, že někdo přemýšlel za rodiče, ne za úřad.
Než přijde další den otevřených dveří
Pokud máte pocit, že na dny otevřených dveří chodí míň lidí, než byste čekali, podívejte se nejdřív na web. Často se ukáže, že program ani škola nejsou problém. Problém je, že web rodiče nepřesvědčí přijít.
Připravil jsem krátký checklist: 7 věcí, které rodič hledá na webu školy — a často je nenajde. Projdete podle něj vlastní web za pár minut, očima rodiče, který vás ještě nezná. Stáhnout si ho můžete zdarma a nezávazně na stránce o tvorbě školních webů.
A když zjistíte, že web rodiče spíš odrazuje, než zve, ozvěte se mi. Podíváme se na něj společně — ještě než budete chystat další den otevřených dveří.
Michal Šanca — pomáhám školám, aby jejich web nebyl jen nástěnka, ale vedl rodiče i žáky k rozhodnutí.
